2. Tesalonickým

Pavel znovu napsal věřícím v Tesalonice. Milost a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Tato slova nebyla jen obyčejným pozdravem. Byla jako voda na suchou zem. Milost se s nimi setkala tam, kde byli unavení. Pokoj vstoupil tam, kde jim strach v noci nedal spát.

Pavel pozvedl ruce a poděkoval Bohu. Jejich víra rostla do výšky. Jejich vzájemná láska se šířila do šířky. Těžké časy se přes ně neustále převalovaly jako vlny. Ale oni se nezlomili. Nepřestali Bohu důvěřovat ani v těch nejtěžších bouřích. Další církve v dalekém okolí o nich slyšely a mluvily o...

Jejich bolest něco dokazovala. Bůh vidí! Bůh soudí spravedlivě. Budou uznáni za hodny jeho království. Bůh je spravedlivý. Těm, kdo způsobují potíže, oplatí potížemi. Těm, kdo trpí, dá odpočinout. Bůh vidí každou slzu, která spadne. On ví, jak všechno napravit.

2 Thessalonians 1:1