1. Tesalonickým

Pavel z dálky děkoval za církev v Tesalonice. Jejich víra se ukazovala v tom, co dělali. Jejich láska se ukazovala v jejich potu a tvrdé práci. Jejich naděje držela pevně, i když na ně tlačily těžké problémy. To poselství k nim přišlo s mocí. Nebyla to jen prázdná slova. Byla to skutečná moc.

Chytili se toho poselství, i když na ně ze všech stran dopadala bolest. A radost se začala hrnout dovnitř skrze Ducha! Lidé v jiných městech o jejich víře slyšeli, aniž by jim to někdo musel říkat. Nechali své kamenné bohy za sebou. Otočili se čelem k živému Bohu. A čekali na jeho Syna, až se vrátí...

Pavlova návštěva nebyla plná prázdných řečí. Byl zbit a vyhozen z jiného města. Tělo ho stále bolelo. Ale přesto otevřel ústa a mluvil s odvahou. Žádné hladké lži. Žádná chamtivost skrytá v jeho slovech. Žádná touha po chvále. Chtěl se líbit Bohu, tomu, který se dívá přímo na srdce.

1 Thessalonians 1:2