Trůnní sál

Na nebi stojí otevřené dveře. Hlas, který Jan slyšel předtím, hlasitý jako roh, na něj volá. Pojď sem nahoru. Ukážu ti, co přijde. V mžiku ho Duch unáší nahoru. Jan stojí před velkým trůnem. Vzduch je těžký něčím, co nedokáže pojmenovat.

Někdo sedí na trůnu. Září jako čiré červené a zelené kameny. Kolem trůnu se klene duha, zelená jako smaragd. Proudí z něj světlo a všechno naplňuje. Ten na trůnu září tak jasně, že blízko něj nemůže přežít žádný stín.

Dvacet čtyři menších trůnů obklopuje velký trůn. Na každém z nich sedí starší oblečený v bílém. Na hlavách mají zlaté koruny. Ze středního trůnu vycházejí blesky. Hrom praská a duní. Před trůnem jasně hoří sedm lamp. To je sedm Božích Duchů.

Rev 4:1