Odpuštění a nanebevstoupení

Zatímco všichni ještě mluví, vzduch v místnosti se změní. A Ježíš je tam. Stojí přímo uprostřed nich. Žádné dveře se neotevřely. Žádné kroky. Jen Ježíš, živý, uprostřed místnosti. Dívá se na jejich ohromené tváře a říká: "Pokoj vám."

Křičí. Duch! Musí to být duch! Ale Ježíš natahuje ruce, natahuje nohy. "Dotkněte se mě," říká. "Duch nemá maso a kosti jako mám já." Jejich prsty tisknou teplou kůži. Skutečné. Pak poprosí o jídlo. Podají mu kus ryby a on ji sní přímo před nimi. Celá místnost se naplní divokou, třesoucí se radostí.

Ježíš na ně dýchne, pomalu a teple, tak jako se vítr pohybuje nad klidnou vodou. "Otec mě poslal," říká. "Nyní já posílám vás." Cítí, jak do nich něco vniká, něco nového a živého. "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny. Komu je neodpustíte, tomu zůstanou."

Lk 24:36; Jn 20:19