Počátek

Nic. Žádné světlo. Žádná země. Žádné nebe. Jen hluboká, nekonečná tma. Pak Bůh promluvil. „Ať je světlo!“ Z ničeho nic vytrysklo světlo a všechno naplnilo! Bůh oddělil světlo od tmy. Světlo nazval dnem a tmu nocí. Úplně první den.

Bůh znovu promluvil nad vodou. V tu chvíli se vody roztrhly! Část zůstala dole. Část se zvedla vysoko nahoru. Mezi nimi Bůh otevřel obrovský široký prostor. Podíval se na vzduch a modro nahoře a nazval to nebem. Druhý den byl u konce.

Dávno předtím, než se poprvé nadechl první člověk, měl už Bůh rodinu. Jeho synové naplnili nebe. Sledovali ho, jak tvaruje něco nového, něco, co nikdo z nich ještě neviděl. Bůh svýma vlastníma rukama roztáhl zemi a položil její kameny. Jeho synové se už nedokázali udržet. Křičeli! Zpívali! Radost z...

Gen 1:1