2. Korintským

Pavel napsal lidem v Korintu další dopis. Nazval Boha Otcem, který přináší útěchu v každém soužení. Ta útěcha je skutečná. Dává vám sílu stát, když se vám třesou nohy! A předává se dál. Jakmile Bůh někoho podrží, ten pak může vztáhnout ruku a podržet někoho dalšího. Ruce, které se dříve třásly...

Pavel mluvil o době, kdy ho ta tíha málem rozdrtila. Připadalo mu, jako by nad ním visel rozsudek smrti. Nemohl se spoléhat na vlastní sílu. Tak věřil v Boha, toho, který křísí mrtvé! Bůh ho z toho vytáhl a vytáhl by ho znovu. Pomohly modlitby mnoha lidí. A z mnoha úst stoupaly díky, když konečně...

Pavel žil s čistým srdcem. Žádné triky. Žádné dvě tváře. Jeho slova a jeho ruce vyprávěly stejný příběh. Nehrál hry s líbivými řečmi nebo jemnými lžemi. Postavte ho na jasné slunce a zjistíte, že nemá co skrývat! Když se lidé podívali zblízka, viděli muže, který byl každý jeden den úplně stejný.

2 Corinthians 1:3